Pocity

27. listopadu 2014 v 19:53 | Andrea Snow |  Ostatní
Krčím se v koutě slepé uličky, kde není východu ani cesty zpět,
jen obří stěna opodál se tyčí, jak brána do pekel.
Stojím pod ní, nevím kudy kam. Žal a utrpení srdce mé tíží.
Lezu vzhůru, ztrácím sílu. Sotva dýchám, sotva žiji.
Krev a pot, stékají po mé kůži. Klečím nahoře, pohlédnu kolem.
Jedna strana temná a prázdná je, druhá světlem a láskou pyšní se.
Touha po štěstí vábí mne. Jaký to je pocit? Jaké to je?
Plna otázek klopýtnu a ztrácím rovnováhu.
Padám dolů, cítím bolest. Nešťastně se valím do hlubin pekel.
Kolem vznáší se tajemné ticho. Žádné světlo, ani jiskra.
Jen smutek se mne drží, do konce mého života, do konce mého bytí.
 


Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 27. listopadu 2014 v 21:11 | Reagovat

Nejprve jsem se zamračila nad stylistickou stránkou. Vážně, proč většina dnešních blogerů píše básně takto? Špatně se to čte, a doslova v tom musím hledat rýmy. Je mnohem lepší jeden verš rozdělit na menší celky.
Ale když jsem se začetla, uznale jsem přikyvovala. Moc se mi líbí téma. Vím, že v tomto případě je to pouze metafora, ale hrozně se mi líbí ta myšlenka. Mírně mi to připomíná Druhou stranu ráje. ani netuším proč.
Kromě toho máš úžasnou slovní zásobu, opravdu.
Jen tak dále!

2 andrea-snow andrea-snow | Web | 27. listopadu 2014 v 21:21 | Reagovat

[1]:  O rýmy jsem se ani moc nepokoušela, jen jsem se snažila rozdělit text na části. Nejprve jsem to vše měla napsaný na řádcích a žádný odstavce neřešila, psala jsem co mě napadlo.
Děkuju za komentář, jsem ráda za zpětnou vazbu. :)

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 27. listopadu 2014 v 21:37 | Reagovat

[2]: Aha. Tak to se moc omlouvám, ono to znělo jako báseň. V tom případě je to dokonalé!

4 andrea-snow andrea-snow | Web | 27. listopadu 2014 v 22:42 | Reagovat

[3]: Děkuji moc! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama