Jiná

29. listopadu 2014 v 21:34 | Andrea Snow |  Úvahy
Občas si připadám, jako kdybych do tohohle světa vůbec nepatřila. Jako kdybych se kdysi narodila na Marsu a někdo mě násilím odvezl na planetu Zemi.

V dnešní době je spousta lidí šťastná a veselá, užívají si volného času. Samozřejmě, občas mám také období plné radosti, ale to jen ve vyjímečných případech. Jelikož navštěvuji jedno, pro mě náročné, gymnázium, tak většinu času trávím ležením v učebnicích.

Dříve jsem byla spíše podprůměrný student a o známky se přilíš nezajímala. Tenhle rok se něco změnilo, já celá jsem se změnila. Nevím jak se to stalo. Nerozumím tomu, ale řekla bych, že už asi stárnu. Konečně po pár letech dospívám a uvědomuji si, co je pro mě skutečně důležité. Můj prospěch se zlepšil a jsem poměrně spokojená. Nevýhoda této změny je taková, že jsem mnohem, ale mnohem více ve stresu než kdykoliv dříve. Denodenně mě pronásledují otázky typu: "Jak to zvládnu?" "Kdy se to stihnu naučit?" "Co asi dostanu za známku?". Dokonce pár lidí od nás ze třídy se už i psychicky zhroutilo. Nemyslím si, že budu mezi nimi, ale je to opravdu náročné.

Další věc, která se změnila, jak už jsem nakousla, je můj volný čas. Před proměnou, jsem měla spoustu času na vysedávání u počítače, čtení knížek a chození ven s kamarády. Tyto aktivity už bohužel příliš nezvládám. Nevím jestli je to mnou, ale ani moc těch přátel nemám. Samota mi nevadí, občas si připadám i jako vlk samotář. Ale asi všichni známe, že někdy je nutnost si vylít jiné lidské bytosti srdíčko. Myslím, že bych byla spokojena i s čtyřnohým kamarádem - psem. Menší chlupaté škrábavé šelmy doma mám, ale ty nejsou schopny mne vyslechnout. Jakmile s vámi nechtějí být zamňoukají, poškrábají vás a ukřivděně odejdou pryč.

Největší problém je, že nemám moc spolužáků, se kterýmiž bych měla kladný vztah. A když mě náhodou skolí nějaká nemoc, tak si ani nemám komu říct, aby mi zaslal své poznámky. Pokud někoho donutím, tak je vidět, jak znechucen mou žádostí je. Proto radši do školy chodím a nezůstávám často doma.

Lidi jsou takoví zvláštní tvorové. Za celou dobu mého bytí, jsem neměla nejlepší kamarádku, či kamaráda. Teda jak už jste se mohli dozvědět, když už jsem někoho považovala za "nejlepšího", tak mě stejně zradil (viz tady). Proto jsem se spíše uzavřela do sebe a stal se ze mě ještě větší samotář. Už jen tak někomu nevěřím, a proto se snažím si tajemství nechávat pro sebe. Někdy se ani s ostatníma bavit nechci, nejradši bych se schoulila do kouta a zůstala tam několik hodin.
 


Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 22:11 | Reagovat

Naprosto ti rozumím a souhlasím. Já také navštěvuji gymnázium, ale zatím pouze první ročník. Také si říkám (A kdy a jak se toto, sakra, mám naučit?"
I já jsem samotářka. Nejlepší kamarádku sice momentálně mám, ale byl to běh na dlouhou trať. Věřím, že i tobě jednou do života někdo vstoupí.
Pocity, že tady prostě nepatřím, mě také doprovázejí stále.
Krásně, s citem napsaný a pravdivý článek!

2 andrea-snow andrea-snow | Web | 29. listopadu 2014 v 22:17 | Reagovat

[1]:  Tak to jsem ráda, že nejsem sama. Občas je i lepší se uzavřít do sebe. Lidé se dokáží chovat zle. Ale jsem ráda, že jsi aspoň měla to štěstí poznat nejlepší kamarádku. Snad se mi to teda taky někdy povede.
Děkuji!!

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 11. prosince 2014 v 17:09 | Reagovat

Sice je to blbé psát sem, ale chtěla bych tě pozvat na jednu soutěž na mém blogu:
http://reveriedreams.blog.cz/1412/soutez-protiklady
Pro případ, že by ses třeba na můj blog dlouho nepodívala a měla tak nevýhodu vůči ostatním!

4 didslife didslife | Web | 20. července 2015 v 3:39 | Reagovat

Ja som síce úplne rozdielnej povahy ešte aj príbeh ide opačne..ja som práveže na základke patrila k najlepším bez pohnutia prsta, čo sa týkalo známok ukončená základka s vyznamenaním čo sa týkalo správania, to už bolo horšie ...a strednú som neukončila ani jednu, začala som dve. Som extrovert, dá sa povedať vediem život aký moji rovesníci nepoznajú, žijem každú chvýlu niekde inde, medzi inými luďmi, v inom meste..a tiež aj napriek spoločenskej povahe nemám moc priatelov, lebo luďom neverím, som egocentrická a narcistická osoba dalo by sa povedať, egoista niesom podelím sa ale s večšinou ludí sa popravde ani moc nemám očom baviť pokial nemám náladu kecať o pičovinách.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama