Listopad 2014

Jiná

29. listopadu 2014 v 21:34 | Andrea Snow |  Úvahy
Občas si připadám, jako kdybych do tohohle světa vůbec nepatřila. Jako kdybych se kdysi narodila na Marsu a někdo mě násilím odvezl na planetu Zemi.

V dnešní době je spousta lidí šťastná a veselá, užívají si volného času. Samozřejmě, občas mám také období plné radosti, ale to jen ve vyjímečných případech. Jelikož navštěvuji jedno, pro mě náročné, gymnázium, tak většinu času trávím ležením v učebnicích.

Dříve jsem byla spíše podprůměrný student a o známky se přilíš nezajímala. Tenhle rok se něco změnilo, já celá jsem se změnila. Nevím jak se to stalo. Nerozumím tomu, ale řekla bych, že už asi stárnu. Konečně po pár letech dospívám a uvědomuji si, co je pro mě skutečně důležité. Můj prospěch se zlepšil a jsem poměrně spokojená. Nevýhoda této změny je taková, že jsem mnohem, ale mnohem více ve stresu než kdykoliv dříve. Denodenně mě pronásledují otázky typu: "Jak to zvládnu?" "Kdy se to stihnu naučit?" "Co asi dostanu za známku?". Dokonce pár lidí od nás ze třídy se už i psychicky zhroutilo. Nemyslím si, že budu mezi nimi, ale je to opravdu náročné.

Pocity

27. listopadu 2014 v 19:53 | Andrea Snow |  Ostatní
Krčím se v koutě slepé uličky, kde není východu ani cesty zpět,
jen obří stěna opodál se tyčí, jak brána do pekel.
Stojím pod ní, nevím kudy kam. Žal a utrpení srdce mé tíží.
Lezu vzhůru, ztrácím sílu. Sotva dýchám, sotva žiji.
Krev a pot, stékají po mé kůži. Klečím nahoře, pohlédnu kolem.
Jedna strana temná a prázdná je, druhá světlem a láskou pyšní se.
Touha po štěstí vábí mne. Jaký to je pocit? Jaké to je?
Plna otázek klopýtnu a ztrácím rovnováhu.
Padám dolů, cítím bolest. Nešťastně se valím do hlubin pekel.
Kolem vznáší se tajemné ticho. Žádné světlo, ani jiskra.
Jen smutek se mne drží, do konce mého života, do konce mého bytí.

Nix první kapitola

26. listopadu 2014 v 17:53 | Andrea Snow |  Nix
"Proboha, dávej pozor Erin! Zlomíš mu ruku." volá z dálky trenér.
Klečím na jednom z kadetů. Je břichem přitlačený k zemi a ruce mu držím za zády. Vyhrála jsem. Zrovna probíhá výcvik nových vojáků. Během války jsme přišli o nespočet našich přátel a silných bojovníků, proto se musí zaučovat noví a noví. Kadeti jsou rozděleni podle svých bojových schopností do tří skupin. Ode mě, se jako od dcery alfa samce očekává, že obsadím místo v té nejlepší skupině.
"No jo." znuděně se zamračím a povoluji stisknuté dlaně. "Příště by ses měl víc snažit." poplácám kadeta po zádech a poodstoupím. Zděšeně se na mě podívá a utíká pryč. "Jako vždy, všichni se mě jen bojí." zavrčím.
"Davide, postarej se o ni." zvolá netrpělivě trenér a ukáže na mě.
"Tak dobře." postaví se přede mě, prohrábne své delší kudrnaté blonďaté vlasy a zasměje se.
"Začni, kočko." mrkne.
"Komu říkáš kočko?" naštvaně udělím první ránu a boj tudíž začíná.
Jako vlci k boji nepotřebujeme zbraně. Naše tělo je vybavené ostrými drápy a tesáky. V lidské formě trénujeme, abychom se naučili lépe vyhýbat úderům. Já a David jsme vyrovnaní bojovníci. Davidova síla spočívá v útoku. Jeho neuvěřitelná rychlost je pro většinu kadetů nezvladatelná. Já se umím lépe krýt. Mám bystrý zrak a dokážu předvídat, kdy udeří. Do zápasu dávám všechnu svou energii. Davidův pohled a zpocené čelo naznačuje, že on také. Po dvou hodinách jsme oba vyčerpaní a trenér nás přerušuje.
Celá příprava nových vojáků se odehrává v obrovské hale, rozdělené na více místností. Strop se kulatí až dvacet metrů nad zemí. Mechanici se dokonale naučili simulovat různá prostředí. Na stěny i do volného prostoru jsou promítány hologramy. Tato technologie nám pomáhá vyhrávat bitvy. Každý měsíc vysílá Rada zvědy k okolním kmenům, aby zmapovali jejich území. Pokud se zvědům zadaří, útoky se v této hale nacvičí předem a úspěch je zaručený.

Padesát odstínů lásky

25. listopadu 2014 v 23:34 | Andrea Snow |  Téma týdne
Odstínů lásky je spousta - neopětovaná láska, opětovaná láska, věcná láska, nechtěná láska, láska k penězům, láska k drogám, podivná láska (např. pedofilie), láska ke kabelkám, láska k životu a ještě bych tu mohla vyjmenovat další příklady na půl stránky, ale o to tu zrovna nejde. Nejpodstanější z těchto lásek je ona opětovaná či neopětovaná. S tímto problémem jsem se potýkala nesčetněkrát. A o dva z nich bych se s vámi chtěla podělit. Trpím nevyléčitelnou chorobou - láskou k nesprávným lidem. Mé první zážitky a zkušenosti se nedají zařadit k těm nejlepším. Věřila jsem, že první láska bude věčná. Milovala jsem až příliš. Udělal bych cokoliv, splnila bych té osobě každé přání, ale možná ani to neni dostačující. Naivně jsem si myslela i v těch nejhorších chvílích, že vše bude v pořádku, že se mi zdá jen příšerný sen. Ale mýlila jsem se, bylo mi vyrváno srdce a rozcupováno na kousky. Co se dalo jsem posbírala a schovala do trezoru s předsevzetím "Už nikdy nechci a nebudu milovat.". Poměrně dlouhou dobu jsem se této věty držela a necítila nic. Stiskla jsem vypínač, jako kdyby moje emoce byly jen světlo, které jde až příliš jednoduše ovládat. Uzavřená a osamocená jsem si žila témeř spokojený život bez zklamání a smutku. Když tu jednoho dne se objevil on, říkejme mu pan D. Nejdříve jsem byla znechucena jeho chováním a v tu chvíli by mě vůbec nenapadlo, že bych vůbec byla schopna někoho takového milovat. Jak jsem se sama přesvědčila, záporákům lze tak snadno podlehnout. Bohužel je tu jedno velké mínus, v ten moment když zjistí, že vás mají v hrsti, je konec. Pan D absolutně ztratil zájem a místo mě si oblíbil mou nejlepší kamarádku, které jsem hodiny vykládala o mých problémech. Při zpětném zamyšlení, nechápu, jak jsem kdy mohla takového člověka, takové monstrum nazývat přítelkyní. Skrýval se v ní ďábel a stále skrývá. Ona byla nový cíl pana D. Tahle etapa mého života pro mě byla plna utrpení a bolesti, nikdy předtím jsem se podobně necítila. Naneštěstí mé pouto k panu D bylo tak silné, že jsem ho nebyla schopna jen tak roztrhnout. Žila jsem v beznaději. Ale Bůh není zas až tak zlý, abychom museli neustále trpět. Uviděla jsem světlo a slunce vysvitlo. Tma a mlha se rozestoupila a já spatřila ráj. Ten ráj, který jsem považovala za nedosažitelný. Pan D se rozhodl, že chce radši mě. Pro něj jsem byla schopna udělat mnohem, ale mnohem víc než pro mou první lásku. Vydržela jsem trpět, ale vše se vyplatilo. Když už mluvím o těch láskách, pan D měl slabost pro bolest, ale vůbec mi to nepřipadalo zvláštní. Byla jsem spokojená a radostně jsem si lítala v oblacích mezi duhou a slunečními paprsky. Po téměř krátké době jsme každý zase kráčel jinou cestou a já se ponořila do mého nešťastného světa. Mé city k němu se neměnily a nechtěly mě opustit. Byla jsem nechtěná a má láska neopětovaná. Věřím, že na tuto část mého života nikdy nezapomenu, i kdybych chtěla. Doufám, že vy máte lepší zážitky než já.

Nix Prolog

25. listopadu 2014 v 22:34 | Andrea Snow |  Nix
Jmenuji se Erin a letos jsem oslavila sedmnácté narozeniny. Žiji ve světě jménem Nix. Na všechny obyvatele Nix byla uvalena kletba. Nikdo nedokázal zatím zjistit proč. Stalo se to vše z Boží vůle? V noci jsme vlci a ve dne lidé. Spánek ani potravu nepotřebujeme. Energii čerpáme ze sněhu a zmrzlé půdy. Už od počátku věků válčíme s dalšími jedenácti kmeny. Posledních pětset let ten náš dominuje. Počet válek ale rapidně stoupá. Ostatní zakládají spiklenecké organizace, jen aby nás porazili. Chtějí moc. Ale my si ji musíme za každou cenu udržet. Tedy alespoň to tvrdí můj otec, vůdce naší smečky.

Náš kmen je výjimečný. Jsme přezdíváni Sors. Byli jsme Bohem obdařeni sněhově bílou barvou srsti. Ti z královské rodiny získali svítivě modré oči. Mezi ně patřím i já. Ze světa nám náleží nejsevernější část. Nerostou zde rostliny, stromy ani květiny. Půda je permanentně zamrzlá. Pro vlky jsou takové podmínky nejlepší, proto ostatní kmeny tolik usilují, aby nás porazili. Ale to se jim jen tak nepodaří.

Přivítání

25. listopadu 2014 v 22:20 | Andrea Snow |  Ostatní
Vážení čtenáři a čtenářky,
tímto článkem bych vás všechny chtěla přivítat na mém zcela novém blogu. Jmenuji se Andrea a ve světě blogování žiji již od mých dětských let. Vše začalo nutkáním sdílet s ostatními mou lásku k anime a postupně jsem se ocitla až zde - ve sféře psaní. Tuto oblast jsem si oblíbila ze všech nejvíce, a proto se stala mou srdcovou. Mým účelem není se jen podělit o mé výtvory, ale objevit i ostatní blogery a nalézt třeba nové přátele. Protože jsem velice zaneprázdněný člověk nemohu předem přislíbit denní aktivitu, ale špetka času se snad vždy najde. Doufám, že v budoucnosti budete s mými texty alespoň trochu spokojeni.

S láskou Andrea Snow